Exekuce na nemovitost

1komentářů

9-exekuce_zabaveno_144bV roce 2001 došlo k zásadní události. Do českého právního řádu vstoupil nový druh řízení – exekuční řízení, exekuce prováděné soudním exekutorem a to zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád).

Po schválení předloženého znění nastala účinnost zákona jednak k 1. květnu 2001, kdy účinnosti nabyla tzv. část „statusová“, upravující vznik Exekutorské komory České republiky umožňující etablování exekutorského stavu a vydání stavovských předpisů a vyhlášek. Exekuce je možné provádět nabytím plné účinnosti zákona, to se stalo 1. září 2001.

Během roku 2001 proběhla výběrová řízení organizovaná Ministerstvem spravedlnosti České republiky, ze kterých vzešli a do budoucích exekutorských úřadů byli jmenováni soudní exekutoři, ti vytvořili jádro budoucího exekutorského stavu.

Jedním z hlavních argumentů, který vyžadoval potřebu existence tohoto institutu vymáhání pohledávek, který je obvyklý téměř po celé Evropě, byla nutnost zefektivnit a zrychlit dané vymáhací řízení, a tím také značně přispět ke zvýšení vymahatelnosti práva v České republice.

Velmi záhy po nabytí účinnosti tohoto předpisu bylo zřejmé, že v důsledku mnoha legislativních nedokonalostí (čemuž nasvědčuje i počet novelizací) bude tento právní předpis vést často k diametrálně odlišné doktrinální či judiciální interpretaci problematických ustanovení exekučního řádu, toto logicky vedlo k nemalým nejasnostem v samotné exekuční praxi. K závažným interpretačním a aplikačním nejasnostem přispívá i skutečnost přiměřeného použití občanského soudního řádu.

Exekuční řád je skutečným průlomem do vymáhání práva, neboť poskytuje věřitelům účinný a efektivní nástroj k vymáhání pohledávek.

Soudní exekutor je součástí moci soudní. Úkony exekutora jsou považovány za úkony soudu, exekutor je oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu.

Základní pojmy exekučního řízení

S výrazem „exekuce“ se setkáváme již více než tři století. Podíváme-li se do historie, najdeme několik příkladů exekuce a ne vždy šlo o majetek. Příkladem výkonu rozhodnutí byla dříve i poprava, jednou z nejznámějších exekucí byla poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze. Dnes je exekuce vlastně nucený výkon rozhodnutí. Rozhodnutí, které představuje vykonatelný tzv. exekuční titul, což jsou: vykonatelný rozsudek, platební výměr, rozhodčí nález, notářský zápis, exekutorský zápis, směnečný platební rozkaz, případně také příkaz k vyklizení, rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy nebo výkazy nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení .

Exekutorská komora České republiky

„Exekutorská komora se sídlem v Brně zřízená zákonem č. 120/2001 Sb. je stavovskou organizací profesní samosprávy sdružující soudní exekutory. Členství v ní  je pro všechny exekutory povinné ze zákona.  Exekutor se stává jejím členem okamžikem jmenování exekutorem. Exekutorská komora je právnickou osobou. Jménem Exekutorské komory jedná prezident, jako její statutární orgán“.

Dalšími významnými orgány exekutorské komory jsou potom prezidium, zkušební komise, revizní komise, právní a legislativní komise, vzdělávací komise, kontrolní komise, mediální komise a mezinárodní komise.

Jedním z důležitých poslání exekutorské komory je chránit a garantovat kvalitu právních služeb.

Soudní exekutor

Exekutorem může být jmenován občan České republiky, který má plnou způsobilost k právním úkonům, získal úplné vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice, je bezúhonný, vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi a složil exekutorskou zkoušku“ . „Exekutora jmenuje do exekutorského úřadu ministr na návrh Komory do 1 měsíce od doručení návrhu Komory na jmenování exekutora, a to do sídla v obvodu okresního soudu“.

Z pohledu živnostenského práva je exekutor podnikatel, osoba zaspaná do Registru ekonomických subjektů pod přiděleným identifikačním číslem, podnikající dle jiných zákonů než živnostenského a zákona o zemědělství nezapsaná v obchodním rejstříku. Dále je v Rejstříku ekonomických subjektů uvedeno datum, od kterého exekutor činnost vykonávaná, místo podnikání exekutora a klasifikace ekonomických činností, v tomto případě jde o právní činnosti.

Vykonavatel soudního exekutora

Za vykonavatele soudního exekutora je označován zaměstnanec exekutora který splnění kvalifikační zkoušky pro výkon této funkce podle stavovského předpisu Exekutorské komory České republiky. „Podmínky pro splnění zkoušky jsou tyto:

  •  splnění podmínek stanovených v § 27 odst. 3) písm. a) až d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) v souvislosti s § 2 odst. 1) stavovského předpisu EK ČR ze dne 18.4.2008 zkušební řád - kvalifikační zkoušky vykonavatele exekutora
  1. občanství ČR
  2. plná způsobilost k právním úkonům
  3. bezúhonnost
  4. úplné středoškolské vzdělání
  5. pracovní poměr u soudního exekutora
  6. účast v posledním roce na školení Komory pro vykonavatele nebo jiné obdobné vzdělávání
  • doručí ve stanoveném termínu přihlášku splňující všechny stanovené obsahové a formální náležitosti
  • uhradí účastnický poplatek za zkoušku ve výši tisíc korun“

Exekutorský úřad

Činnost a fungování exekutorského úřadu řídí a organizuje jmenovaný soudní exekutor. Je jakýmsi jeho jednatelem a nejvyšším představitelem.

Sídlem exekutorského úřadu je obec, ve které je sídlo okresního soudu, do jehož obvodu byl exekutor jmenován. Jiné sídlo v obvodu tohoto soudu si exekutor může zvolit jen po projednání s Komorou“.

Komora samozřejmě také provádí dohled jak nad soudním exekutorem, tak i nad exekutorským úřadem, který vede.

Nemovitost

Označení „nemovitost“ nalezneme již římské historii, ve které byla známa jako imobilium, což v  překladu znamená to, co se nedá přemístit. A vlastně tento překlad vystihuje podstatu věci jako - ne movité - , - ne pohyblivé -. Obecně platí, že „nemovitosti jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem“.

 

Pozemek, parcela a stavba

Pozemkem se rozumí část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, případně také hranicemi vlastnickými, hranicemi držby, hranicemi druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků. Parcelou je rozuměn pozemek, geometricky a polohově určen, který je zobrazen v katastrální mapě a byl označen parcelním číslem.

„Stavba je volně stojící nebo ukotvená konstrukce vytvořená člověkem určená pro trvalé užívání. Často ji ohraničuje nebo uzavírá určený prostor. Stavby, které jsou určené pro bydlení nebo pro pobyt lidí jsou budovy. Přísně vzato je budova taková stavba, ve které jsou všechna podlaží obyvatelná. Jako obyvatelné se označuje takové podlaží, které je celé uzavřeno obvodovou stěnou a je dost vysoké na to, aby se v něm mohl pohybovat stojící člověk. Stavby mohou být dopravní, obytné, zemědělské, občanské, sakrální, dřevěné, kamenné, zděné aj. V § 135 písm. c), odst. 1.,2. a 3. Obč.Z. je upravena problematika stavby na cizím pozemku. Říká se zde, že zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil. Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí. Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak.“

Katastr nemovitostí

Katastr nemovitostí je soupis, popis a geometrické a polohové určení nemovitostí v rámci územního celku. Přesný původ tohoto označení není znám, jsou ale uváděny dvě možnosti výkladu a to latinský z latinského capitastrum (caput = hlava, capitastrum = soupis podle hlav) a podle řeckého výkladu slov kata a stychon (katastychon = řádek po řádce).

Dříve sloužil katastr nemovitostí pro daňové účely, dnes je víceúčelovou složkou státní správy a jeho význam je v soupisů věcí. Sdružuje právní podklady katastru (věcná práva, daň z nevovitostí, aj.), bývalé a platné evidence, vysvětlení potřebných pojmů, aj.

„Katastr je zdrojem informací, které slouží k ochraně práv k nemovitostem, pro daňové a poplatkové účely, k ochraně životního prostředí a zemědělského půdního fondu, pozemků určených k plnění funkcí lesa, nerostného bohatství, kulturních památek, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, pro účely vědecké, hospodářské a statistické, pro tvorbu dalších informačních systémů“. Je to informační systém o území České republiky.

Rozhodne-li soudní exekutor o provedení exekuce prodejem nemovitosti a má-li naprosto jistě potvrzeno, že nenovost skutečně patří dlužníkovi, proti němuž je exekuce vedena, takovou jistotu může představovat např. výpis k katastru nemovitostí, vydá exekuční příkaz k prodeji nemovitosti (příp. exekutorskou zástavu), který obdrží i příslušný katastrální úřad. Tzv. „blokace nemovitosti“ je však provedena ještě před vydáním tohoto příkazu a sice tím, že soudní exekutor jakmile obdrží od příslušného okresního soudu usnesení, v němž je pověřen provedením exekuce, zašle toto usnesení příslušnému katastrální úřadu. Okamžikem doručení tohoto usnesení katastrálnímu úřadu je omezena dispoziční volnost vlastníka (povinného) s nemovitostmi jakkoli nakládat. Není tedy možné, aby vlastník nemovitost prodal, daroval nebo zatížil např. zástavou.

Vývoj katastru nemovitostí

Základní znalost vývoje katastru není důležitá jen pro pochopení problematiky evidence nemovitostí, ale i pro využití, zejména map předchozích pozemkových evidencí.

První zmínka o vybírání daní se datuje do roku 1022, do období vlády knížete Oldřich (vládl 1012–1033). Z tohoto roku pochází první dochovaná zpráva o tzv. "pozemkové dani", jež byla vybírána z tzv. "lánu", jakožto tehdy užívané plošné jednotky. Rozhodujícím kritériem pro stanovení daně byla kvantita, zatímco kvalita půdy byla opomíjena. Od 14.století se pro pozemkovou daň používá výraz berna či berně. Vybírána byla nepravidelně, většinou v případě sňatku na královském dvoře, nebo např. při příležitosti korunovace. Následovaly První berní rula - rustikální katastr - z roku 1654, Druhá berní rula - Kinského reformy Další pokus o přesné měření Čech - byl učiněn v roce 1704. Třetí berní rula - první rustikální katastr tereziánský (1748 - 1757) Čtvrtá berní rula - druhý tereziánský katastr rustikální  (1757 - 1785). Zkušenosti z dřívějšího budování katastrů byly vydány v patentu císaře Františka I. z roku 1817, jako souhrn pravidel pro založení tzv. stabilního katastru. Tento katastr již byl budován na vědeckých základech, obsahuje již i geometrické zobrazení všech pozemků, kdežto dřívější katastry byly spíše jen soupisy a popisy usedlostí a pozemků. V roce 1956 vzniká Ústřední správa geodézie a kartografie (ÚSGK), jakožto ústřední orgán státní správy na poli zeměměřictví a evidencí půdy, výzkumů, budování polohových základů atd.  V témže roce vydává komunistická vláda usnesení č. 192 ze dne 25.1., které ukládalo založení JEDNOTNÉ EVIDENCE PŮDY (JEP). V letech 1945 až 1948 ještě fungoval Pozemkový katastr. S nástupem KSČ k moci dochází i ke změnám v evidenci půdy.    V roce 1954 vznikají zeměměřická družstva. V roce 1956 Ústřední správa geodézie a kartografie (ÚSGK), jakožto nejvyšší orgán řízení zeměměřické služby v tehdejší ČSSR. Prvorepublikové katastrální měřické úřady jsou nahrazeny nově vzniklými Střediska geodézie (SG), která fungovala až do roku 1992. S konstitucí evidence nemovitostí zákonem č. 22/1964 Sb. v roce 1964 byla ÚSGK přejmenována na Český úřad geodetický a kartografický (ČÚGK), vzniká též Zeměměřický ústav. Současná organizace zeměměřické služby vychází ze zákona č. 359/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

 

Katastr nemovitostí dnes

Jak již bylo popsáno výše katastr nemovitostí a evidence pozemků vůbec prošla velmi dlouhým a náročným vývojem. Dnes je katastr nemovitostí souborem údajů o nemovitostech v rámci celé České republiky. Shromažďuje relevantní informace o nemovitostech a tyto dále zpřístupňuje široké veřejnosti.

Do katastru nemovitostí se zapisují práva týkající se jednotlivých nemovitostí. Jde o práva vlastnická, spoluvlastnická, zástavní, práva odpovídající věcnému břemeni a předkupní práva s věcnými účinky. Informace o konkrétních jednotlivých parcelách, budovách a jednotkách jsou snadno přístupná všem. Pro zjištění těchto informací je však důležité znát informace označující požadovanou nemovitost, tj. parcelní číslo, číslo budovy nebo číslo jednotky a samozřejmě číslo nebo alespoň název katastrální území, v jehož obvodu se nemovitost nachází a název obce, případně její části.

Informace o katastru nemovitostí a listech vlastnictví lze získat také ze sbírky listin katastru, jenž obsahuje rozhodnutí státních orgánů, smlouvy a další listiny, na jejichž základě byl zápis vyhotoven.

List vlastnictví

Listina označována jako list vlastnictví se skládá z hned z několika částí. V první části je označen vlastník, případně spoluvlastník nemovitosti a jsou zde také uvedeny jejich podíly na nemovitosti. Ve druhé části je uváděn výčet nemovitostí, které podléhají zápisu do katastru a patří vlastníkovi v daném katastrálním území. V této části jsou rovněž uváděna práva svědčící vlastníkovi (vlastníkům) jako je například právo odpovídající věcnému břemeni průchodu či průjezdu přes pozemek. Naproti tomu ve třetí části listu vlastnictví jsou uváděna práva, která vlastníka (vlastníky) omezují. Jedná se například o povinnost strpět využívání nemovitosti třetí osobou. Ve čtvrté části jsou uváděny jiné zápisy a poslední, pátá část je vyhrazena nabývacím titulům.

Do katastru nemovitostí jsou podle typu právního titulu zapisovány celkem tři druhy zápisů – vklad, záznam a poznámka.

Jde-li o vklad, předchází mu řízení o povolení vkladu. Řízení o vkladu se zahajuje dnem doručení písemného návrhu na vklad pracovišti katastrální úřadu. Návrh je podáván účastníky právního úkonu, na jehož základě má dojít k zápisu práva, nejtypičtějším úkonem je kupní smlouva. Návrh na vklad práva musí obsahovat označení katastrálního úřadu jemuž je určen, dále označení účastníků – jméno a příjmení, rodné číslo, bydliště u fyzických osob, název dle obchodního rejstříku, sídlo a identifikační číslo u právnických osob. Návrh musí být doplněn listinou, na jejímž základě má být právo zapsáno a je-li účastníkem právnická osoba také výpisem z obchodního rejstříku. V neposlední řadě je nutné označit právo, jenž má být zapsáno. Pro katastrální úřad je důležité, aby byl právní úkon učiněn v předepsané formě a také, není-li stav uváděný a již zapsaný v katastru nemovitostí překážkou navrhovanému vkladu.

Záznamem jsou zapisována práva, která vznikla, změnila se nebo zanikla jiným způsobem, než smlouvou. V tomto případě není nutné, aby návrh na zápis podávali účastníci, informovat katastr nemovitostí je povinností příslušného orgánu.

Poznámkou je zapisována překážka bránící vlastníku nemovitosti volné dispozici. Příkladem takovéhoto omezení může být prohlášení konkurzu.

Co se týče poskytovaných údajů z katastru nemovitostí, připomínám, že charakter veřejné listiny mají pouze výpisy poskytnuté samotným katastrálním úřadem, případně ještě některým z poskytovatelů ověřených výstupů. Při návrhu zápisu bychom měli správně označit příslušný katastrální úřad, účastníky řízení a určit právo, jenž má být zapsáno. Je nutné abychom poskytli katastrálnímu úřadu všechny požadované přílohy a vystupuje-li v řízení zmocněnec, tak také plnou moc.

Postavení soudního exekutora, Exekuční řád vs. Občanský soudní řád

Uvození postavení soudního exekutora

„Situace při výkonu rozhodnutí u soudů koncem devadesátých let byla impulsem k tomu, že do našeho právního řádu byl zakotven nový prostředek, který má přispět k rychlejší a účinnější vymahatelnosti pohledávek věřitelů. Stalo se tak zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, který nabyl účinnosti dnem 1. září 2001.Od účinnosti exekučního řádu není tedy nucený výkon přiznaných plnění již vyhrazen výlučně soudu. Za podmínek stanovených zákonem jej realizují i soudní exekutoři.“

Postavení soudního exekutora, který byl zmiňovaným zákonem zaveden, je v podstatě založeno na tom, některé, částečné pravomoci a to především ty, jimiž jsou vydání autoritativních rozhodnutí, je přenesena na soukromou, nezávislou osobu – soudního exekutora.

Soudní exekutor byl tedy najednou oprávněn, v mezích exekučního řádu, není-li stanoveno jinak, provádět všechny úkony, jež občanský soudní řád, dříve umožňoval pouze soudci, soudnímu vykonavateli, jinému zaměstnanci soudu a jejich úkony byly považovány za úkony samotného soudu. Z toho je tedy jasné, že rozhoduje-li soudní exekutor ve věci, rovná se jeho rozhodnutí, rozhodnutí soudnímu, tj. jako by jej vykonal sám obecný soud, soud prvního stupně.

Při provádění exekuce není soudní exekutor soukromou osobou v pravém slova smyslu. Jeho postavení odpovídá postavení subjektu, který vykonává pravomoc, mu svěřenou právními předpisy veřejného práva. Částečně je na něj přenesena státní moc, jejímž nositelem, byl vždy při rozhodování obecný soud. Soud mohl nuceně vykonávat exekuční tituly. Na základě uváděných pravomocí soudního exekutora, mu také bylo přiznáno postavení veřejného činitele.

Soukromoprávní cestou se také nelze domáhat plnění povinností stanovených exekutorovi. Například vydražitel nemovitosti nemůže žalovat v nalézacím řízení soudního exekutora pro vydání potvrzení o zaplacení nejvyššího podání, neboť mezi vydražitelem a soudním exekutorem není vztah soukromoprávní, ale vztah veřejnoprávní. Pro takové žaloby není dána soudům rozhodovací pravomoc a řízení by muselo být zastaveno (§ 104, odst. 1, OSŘ).

Vzájemná souvztažnost občanského soudního řádu a exekučního řádu

Exekuční řád je jednoznačně ve vztahu k občanskému soudnímu řádu zákonem speciálním. Neupravuje-li exekuční řád některé záležitosti objevující se v exekučním řízení, použijí se přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Nejprve je tedy potřeba použít ustanovení exekučního řádu, a teprve, není-li zde žádné speciální ustanovení, použije se občanský soudní řád. Vzniknou-li pochybnosti, využívá se výkladových stanovisek.

Jeden z principů je vyjadřován tak, že vlastní činnost soudního exekutora začínám tam, kde končí činnost obecného soudu v řízení nalézacím. Ovšem ani tomuto není tak doslova. I ve stádiu vykonávacího řízení je některá činnost rozdělena mezi soud a exekutora. Týká se to například rozhodování o nařízení exekuce a pověření exekutora, o odkladu exekuce, o zastavení exekuce a v dalších případech je využíváno ustanovení občanského soudního řádu a rozhoduje soud, provedení soudního rozhodnutí je potom svěřeno exekutorovi.

Po poslední novele zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád) je pravomoc podávání návrhu na nařízení exekuce a rozhodnutí svěřena pouze soudnímu exekutorovi. Návrhy na nařízení exekuce zpracovává soudní exekutor a vyjádří v nich své pověření pro výkon rozhodnutí. Tento návrh je postoupen obecnému, okresnímu soudu, který dále vydává pouze usnesení o nařízení exekučního řízení s označením účastníků, exekučního titulu, vymáhaných pohledávek a poučením o možnosti podání odvolání. Toto usnesení je dále doručeno exekutorovi, který jím dále obesílá účastníky. Doložku právní moci a vykonatelnosti i nadále vyznačuje obecný soud po předložení doručenek prokazujících doručení usnesení o nařízení exekuce účastníkům řízení.

 

Co se týče ukončování exekuční spisů exekutora pro bezmajetnost či úmrtí povinného, je toto od novely přiřčeno samotnému exekutorovi. V případech, kdy exekuční řízení proti povinnému je vedeno již značně dlouhou dobu, řekněme několik let, a exekutor po celou tuto dobu nezjistil ze své činnosti žádný postižitelný majetek, movitý či nemovitý, povinný není v pracovněprávním poměru a nemá zřízen žádný běžný nebo spořící účet, nebo-jeli jeho majetek tak předlužen, že exekuce již není proveditelná, vyzve exekutor oprávněného, k vyjádření souhlasu se zastavením takovéhoto marného a nevydobytelného exekučního řízení. Projeví-li oprávněný souhlas s navrhovaným postupem, exekutor vydá usnesení, v němž jsou uvedeny důvody zastavení exekučního řízení a obešle jím účastníky řízení. Po doručení zúčastněným stranám je usnesení o zastavení předkládáno obecnému soudu spolu s vyznačenou doložkou právní moci. A řízení je ukončeno.

Účastníci exekučního řízení

Účastníků v exekučním řízení bývá zpravidla několik. Těmi nejdůležitějšími a hlavními jsou dlužník a věřitel. Nemalou úlohu hraje také obecný soud, i když není účastníkem v pravém slova smyslu, stojí u samého zrodu exekučního řízení a vystupuje v něm v průběhu celého řízení Bez obecného soudu, by exekuční řízení nemohlo existovat. Vynechán může být v případě exekutorských a notářských zápisů, jejich vykonatelnost je pro zahájení dostačující. U těchto exekučních titulů, jak již bylo zmíněno výše jde o jakousi dobrovolnost obou stran, hlavně tedy povinného, naproti tomu u soudu jde o návrh věřitele a následnou povinnost dlužníka. A toto je také uskutečňováno bez přítomnosti samotného dlužníka.

Označení věřitele a dlužníka okruh účastníků není zcela vyčerpán. V průběhu exekučního řízení se mnohdy jedná také o ochranu práv a právem chráněných zájmů některých dalších zúčastněných osob. U některých fází exekučního řízení (např. rozvrh výtěžku dražby), vyplývá již ze samotné povahy věci, že za účastníky je potřeba považovat i ty osoby, které činí nárok na uspokojení docíleného výtěžku dražby, nemovitých i movitých věcí. Z výše uvedeného je patrné, že postavení účastníka je oprávněno přiznat každému, o jehož právech je v řízení jednáno a rozhodováno.

Věřitel – oprávněný

Oprávněným je ten, který se obrací na obecný soud s žádostí, aby tento v jeho prospěch, vynutil na osobě, která mu dluží (dlužníkovi) určitou povinnost, kterou měl vykonat dobrovolně a neučinil tak. Oprávněný označuje povinného. Stojí zde takto dvě procesní strany. Jenda strana, která prosazuje svůj nárok a tvrdí, že má jisté právo a strana druhá, která neplnila své povinnosti, přestože tak měla učinit již v minulosti. Faktem zůstává to, že i když osoba, která sama sebe označí za oprávněného, neznamená toto ještě nezbytnou podmínkou pro to, aby byl tento nositelem skutečného hmotného oprávnění. Touto otázkou se zabývá také obecný soud, který při určování exekučního titulu, zkoumá, zda osoba, jenž se sama sebe označuje jako oprávněného je také osobu, které svědčí skutečné oprávnění. Všechny tyto okolnosti posuzuje soud při rozhodování o tom, zda uplatňovanému návrhu vyhoví a zda může být požadovaný výkon rozhodnutí nařízen či je otázka identity natolik nesrozumitelná, že je návrh odmítnut.

Povinný – dlužník

Výše uvedené okolnosti soudního zkoumání týkající se samotného označení a identifikace účastníků platí obdobně i pro osobu povinnou ke splnění povinnosti. Povinný je ten, jenž měl dobrovolně plnit dohodnuté závazky, avšak takto dobrovolně neučinil. Proti povinnému také směřuje návrh oprávněného podávaný obecnému soudu určenému dle bydliště povinného, případně, nelze-li toto určit, tak například obecnému soudu, v jehož působnosti se nalézají nemovitosti nebo jakýkoliv jiný majetek povinného. Osoba povinného také vystupuje před soudem jako odpůrce oprávněného. Vzniknou-li pochybnosti o osobě povinného, pochybnosti, zda je skutečně tím, komu je uložena povinnost splnění, je nezbytnou povinností obecného soudu tyto pochybnosti odstranit. Z exekuční praxe je známo mnoho případů, kdy nesprávné označení skutečného dlužníka vedlo k mnoha velmi tragickým a zásadním omylům, které v mnoha případech šlo jen velmi těžce napravovat. I v tomto případě musíme mít na paměti, že zasahujeme do chráněných lidských práv a nařízení exekučního řízeného na nesprávného člověka může vést ke zbytečným a často velmi náročným komplikacím i soudním procesům.

Další účastníci

Vedle hlavních účastníků vystupují v exekučním řízení i další zúčastněné osoby. Jednou z nejčastěji se objevující osobou je právní zástupce, ať už oprávněného nebo povinného. V praxi se setkávám s advokáty spíše oprávněných, kteří je provází celým řízením od samotného uplatnění nároku u soudu až po vyplacení nároku z ukončeného exekučního řízení. Z velké části advokáti zastupují fyzické osoby nebo občany, u obchodních společností vystupuje spíše vlastní právní oddělení a proto se tyto nenechávají zastupovat externími právními zástupci. Jsou ale i výjimky. Jde především o peněžní ústavy a nadnárodní společnosti.

Co se týká právního zastoupení povinné jde také spíše o výjimky. Z praxe není známo příliš případů zastupování povinného. Velmi často se setkáváme s lidmi z nižší střední a nízké společenské třídy, kteří v mnoha případech takovýto způsob zastupování příliš nevyužívají mimo jiné i z finančních důvodů. V posledních několika letech jsme také zaznamenali nastupující trend zastupování povinného obchodní společností, která závazky zcela uhradí a s povinným poté následuje dohoda nějaké formy splácení. Toto zkracuje exekuční řízení, na druhé straně lidé se svého závazku nesprostí, ale dále prohlubují své dluhy, navýšeného o takto využité služby.

Způsoby provedení exekučního řízení

„Správní exekuce představuje zvláštní akt, který se uskutečňuje ve zvláštní formě a to správním řízení exekučním, jež náleží do příslušnosti správních orgánů. Orgány státní správy jsou pro výkon své činnosti vybaveny pravomocí vydávat tzv. správní akty. Toto oprávnění má charakter oprávnění nařizovacího, přičemž pojem nařizovací činnost je především výrazem vztahu subjektu státní správy vůči jejím objektům.“

Soudní exekutor je ze své pozice oprávněn přistoupit dle vlastního rozhodnutí k několika možným způsobům řešení nařízené exekuce. Avšak nařídit a provést exekuci lze výhradně způsoby uvedenými v zákoně, žádný jiný způsob není dle Občanského soudního řádu přípustný. Jak jsem již uvedla výkon rozhodnutí lze nařídit pouze na návrh oprávněného, a to pouze v rozsahu návrhu oprávněné, jaký, podle jeho rozhodnutí, postačí k jeho uspokojení.

Cílem exekučního řízení je sjednat to, co měl dobrovolně sjednat povinný, avšak tak neučinil. Exekuce tak upokojuje věřitele, jenž uspokojen nebyl. Exekuční řízení je následkem nesplnění povinnosti.

Nástroje, jimiž lze docílit uspokojení oprávněného jsou rozlišovány podle povahy majetku a jsou jimi:

  • Přikázání pohledávky u peněžního ústavu
  • Přikázání jiné peněžité pohledávky
  • Prodej movitých věcí
  • Prodej nemovitých věcí
  • Srážky ze mzdy

Přikázání pohledávky u peněžního ústavu

K tomuto způsobu provedení exekuce přistoupí soudní exekutor v případě, že prostřednictvím žádosti o poskytnutí součinnosti třetích osob, v tomto případě se bude jednat o peněžní ústav, zjistí, že povinný vlastní běžný nebo spořící účet u některého z peněžních ústavů. Vykazuje-li účet povinného kladný zůstatek vydá soudní exekutor exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu. Takto také může postupovat, vykazuje-li účet zůstatek záporný. Peněžní ústav příkaz zaeviduje a sleduje účet povinného po dobu půl roku od doručení. Je-li možno uspokojit pohledávku vyčíslenou v exekučním příkazu, je peněžní ústav povinen tak učinit a peněžní prostředky převést na účet soudního exekutora. Není-li možné příkaz uspokojit, banka exekutora o tomto vyrozumí. „Ustanovení o přikázání pohledávky z účtu nelze použít, jestliže jde o vklady na vkladních knížkách a vkladních listech nebo o jiné formy vkladů.“Povinný ztrácí okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, právo vybrat peněžní prostředky z účtu, použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství.“ Novelou Občanského soudní řádu bylo stanoveno, že omezení vlastníka účtu, vyplývající z exekučního příkazu přikázáním pohledávky se nevztahují na „peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu, Zákon č. 110/2006, Sb., O životním a existenčním minimu. Má-li u jednoho peněžního ústavu povinný více účtů, použije se věta první pouze u jednoho z těchto účtů“. Možnou obranou povinného před tímto postupem je nevyužívání takto postiženého účtu k jakýmkoliv peněžním transakcím.

Přikázání jiné peněžité pohledávky

„Výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného než pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v § 299 lze nařídit i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat. Výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného do výše pohledávky oprávněného a jejího příslušenství, pro něž byl nařízen.“ Co se týká uplatnění tohoto institutu v praxi, lze si pod ním představit například postižení účtu penzijního spoření, vedeného u některého z  Penzijních fondů. Překážka výkonu tohoto exekučního příkazu je především v tom, že závisí na vypovězení smlouvy uzavřené s penzijním fondem vlastníkem účtu, tedy povinným.

Prodej movitých věcí

Tento druh výkonu rozhodnutí je možný teprve v případě, že vykonavatel soudního exekutora provede tzv. soupis movitých věcí. Dlužníkovi jsou tímto zabaveny (odebrány) movité věci a z výtěžku jejich prodeje je uspokojena pohledávka oprávněného. V praxi se setkáváme s tím, že od tohoto způsobu je pozvolna upouštěno z důvodu velmi náročného a nákladného uskladňování takto zabavených předmětů a často se také objevovaly vylučovací žaloby, jimiž se oprávněné subjekty domáhaly navrácení neoprávněně odebraných věcí.

Srážky ze mzdy

Srážky ze mzdy se vztahují na plat, odměny z dohody o pracovní činnosti, odměny za pracovní nebo služební pohotovost, odměny členů zastupitelstva územních samosprávných celků a z dávek státní sociální podpory, které nejsou vyplaceny jednorázově.

Jsou ale také prováděny z příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní, jimiž jsou náhrada mzdy nebo platu, nemocenské, ošetřovné nebo podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, peněžitá pomoc v mateřství, důchody, s výjimkou jejich zvýšení pro bezmocnost, stipendia, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se skončením zaměstnání, peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá v souvislosti se zaměstnáním, úrazový příplatek, úrazové vyrovnání a úrazová renta.

Zaměstnavatel je povinen ode dne doručení exekuční příkazu provádět povinnému srážky ze mzdy a tyto deponovat na svém účtu, do doby obdržení vyrozumění o nabytí právní moci exekučního příkazu. Jakmile se tak stane, je povinen odvést sražené peněžní prostředky na účet soudního exekutora a dále ve srážkách pokračovat do doby splnění povinnosti uložené exekučním příkazem.

Srážky jsou prováděny z „čisté mzdy, která zbývá po odečtení základní částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách, lze srazit k vydobytí pohledávky oprávněného jen jednu třetinu. Pro přednostní pohledávky uvedené v odstavci 2 se srážejí dvě třetiny. Přednostní pohledávky se uspokojují nejprve z druhé třetiny a teprve, nestačí-li tato třetina k jejich úhradě, uspokojují se spolu s ostatními pohledávkami z první třetiny.“[15]

Přednostními srážkami jsou například: pohledávky výživného, pohledávky náhrady škody způsobené poškozenému ublížením na zdraví, pohledávky náhrady škody způsobené úmyslnými trestnými činy, pohledávky daní a poplatků, pohledávky náhrady přeplatků na dávkách nemocenského pojištění, důchodového pojištění, úrazového pojištění a důchodového zabezpečení, pohledávky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pohledávky pojistného na úrazové pojištění a pohledávky pojistného na veřejné zdravotní pojištění,pohledávky náhrady za příspěvek na výživu dítěte a příspěvek na úhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče, pohledávky náhrady přeplatků na podpoře v nezaměstnanosti a podpoře při rekvalifikaci nebo pohledávky náhrady přeplatků na dávkách státní sociální podpory, aj. Vláda České republiky stanoví nařízením částku, nad kterou se srazí zbytek čisté mzdy.

Je-li povinný zaměstnán u několika zaměstnavatelů současně, je možné exekučně postihnout všechny tyto příjmy.

Je-li vydán v pořadí již několikátý exekuční příkaz postihující příjem povinného, je vždy rozhodující okamžik nabytí právní moci první exekučního příkazu. Od něj se potom také odvíjí pořadí u dalšího zaměstnavatele a tedy i pořadí uspokojení.

Pro zaměstnavatele vyplývá z exekučního příkazu povinnost uvést provádění exekučních srážek v zápočtovém listě povinného, tak, aby bylo případnému dalšímu zaměstnavateli zřejmé, že má z příjmu povinného provádět srážky.

Velmi problematické se v praxi ukázalo postižení příjmu osob samostatně výdělečně činných. Jde-li o pohledávky fyzických osob, vzniklé v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, podléhají rozhodnutí dvěma pětinami, jedná-li se o pohledávku předností, potom třemi pětinami. U osob samostatně výdělečně činných nelze exekučně postihnout věci, které dlužník nezbytně nutně potřebuje k výkonu své činnosti. Výjimkou je vázanost zástavního práva na těchto věcech, sloužící k zajištění pohledávky oprávněného.

Závěrečnou rekapitulaci můžeme provést takto:

Co nelze exekučně zabavit?

  • běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti,
  • snubní prsten a jiné předměty podobné povahy
  • zdravotnické potřeby a jiné věci, které dlužník potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě
  • hotové peníze do částky 1000 Kč
  • svatební šaty a hodinky s věnováním

Co exekuci nepodléhá?

  • peněžité dávky sociální péče
  • dávky pomoci v hmotné nouzi
  • příspěvek na bydlení
  • dávky státní sociální podpory vyplácené jednorázově (např. porodné, pohřebné)

Exekuční řízení prodejem nemovitosti

Uvození prodeje nemovitosti

Exekuční řízení prodejem nemovitosti probíhá v několika fázích. Nečastěji je rozdělováno takto:

  • Postižení nemovitosti exekuční příkazem soudního exekutora, příp. exekutorskou zástavou
  • Určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, práv s nemovitostí spojených, a výsledné ceny
  • Vydání usnesení o dražební vyhlášce (určení dražebního roku)
  • Dražba
  • Rozvrh výtěžku dražby

Tato posloupnost v podstatě rozděluje průběh exekučního řízení prodejem nemovitosti do několika, prakticky samostatných částí. Nález ústavní soudu č. 20 Cdo 668/2005, vyřešil problém, kdy již nelze řešit opakovaně otázky, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto. Tento závěr byl velmi důležitý pro plynulý postup v řízení a také proto, aby si účastníci řízení uvědomili, kdy mohou některé kroky činit a kdy už nikoliv. Jejich předmět odvolání tak mohl být v některé z fází odmítnut a považován za nedůvodný a bezcenný.

Zahájení řízení, postižení nemovitosti

K provedení exekuce prodejem nemovitosti povinného může exekutor přistoupit, jen jestliže bude listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře doloženo, že nemovitost je ve vlastnictví povinného. Dojde-li k přechodu vlastnického práva k nemovitosti po zahájení řízení na jinou osobu, nebrání tato skutečnost v pokračování v řízení o prodeji nemovitosti nebo jejího spoluvlastnického podílu, jak bylo rozhodnuto judikátem č. 11/1997 č. 89. Osoba, která nabyla nemovitost se může proti výkonu rozhodnutí bránit žalobou na vyloučení nemovitosti z výkonu rozhodnutí. Žaloba pak bude směřována proti oprávněnému. Až pravomocné rozhodnutí soudu o žalobě je důvodem k přerušení, potažmo zastavení prodeje nemovitosti podle § 268 odst. 1 písmeno f) Občanského soudního řádu. Tento postup platí obdobně i jde-li o nemovitosti ve společném jmění manželů, kdy jeden z manželů může namítat, že marným uplynutím zákonné lhůty k vypořádání již nemovitost není předmětem společného jmění, ale jde o vlastnictví podílové. Podle zkušeností ze soudní praxe není toto důvodem k zamítnutí výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti ve spoluvlastnictví. Obranou spoluvlastníka proti výkonu rozhodnutí je excindační nebo-li vylučovací žaloba. Touto žalobou je uplatňováno právo třetí osoby k předmětu exekuce. Žalobce touto žalobou žádá, aby byla vyloučena z exekuce věc, k níž uplatňuje své právo. Žaloba se využívá také v konkurzním a vyrovnávacím řízení.

Byl-li výkon rozhodnutí nařízen a později bylo zjištěno, že povinný není vlastníkem nemovitosti nemůže být v rozhodnutí dále pokračováno. Povinný je oprávněn podat odvolání, pokud již neuplynula lhůta k jeho uplatnění. Prokáže-li se, že povinný skutečně není vlastníkem nemovitosti, odvolací soud usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí zamítne.

V novele exekučního řádu k 1. listopadu 2009 došlo ke změnám ve vydávání exekutorského zástavního práva pro podchycení nemovitosti dlužníka. Tento institut nebyl před novelizací vůbec upraven, počítáno bylo pouze se soudcovským zástavním právem. Exekutorské zástavní právo je zajišťovací institut, který je vydáván ve prospěch věřitele, který tak má jistotu, že jeho pohledávka bude uspokojena s z prodeje zástavy v dřívějším pořadí. Po vydání exekutorské zástavy a jejím zaslání spolu s doložkou právní moci na příslušný katastrální úřad k provedení poznámky na list vlastní povinného, může následovat také vydání exekučního příkazu prodejem nemovitosti.

Na základě příkazu exekutora k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí zapíše katastrální úřad poznámku podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb. Při zápisu katastrální úřad postupuje takto - Na základě nepravomocného exekučního příkazu katastrální úřad zapíše poznámku s kódem typu právního vztahu 105 „Exekuční příkaz k prodeji nemovitosti“.

Postavení katastrální úřadu:

Vliv poznámky na řízení o povolení vkladu

Pokud katastrální úřad v řízení o povolení vkladu zjistí, že na listu vlastnictví, na kterém jsou evidovány nemovitosti, které jsou předmětem právního úkonu, je zapsána poznámka na základě exekučního příkazu, postupuje takto:

v je-li podle údajů katastru nemovitostí exekuční příkaz ke dni podání návrhu na vklad již pravomocný, dotáže se exekutora, zda nedošlo k

  • vymožení pohledávky a jejího příslušenství nebo vynucení jiné vymáhané povinnosti ve smyslu § 46 odst. 2 EŘ nebo
  • splnění vymáhaného nároku a uhrazení zálohy ve smyslu § 46 odst. 5 EŘ, nebo
  • pravomocnému zrušení zákazu nakládat se majetkem povinného podle § 44a odst. 2 EŘ a nebo
  • nabytí právní moci usnesení podle § 44a odst. 3 EŘ, že zákaz s nakládáním se nevztahuje na majetek, který je předmětem řízení o povolení vkladu, a pokud ano, ke kterému datu se tak stalo,

v je-li podle údajů katastru exekuční příkaz ke dni podání návrhu na vklad dosud nepravomocný, dotáže se exekutora, zda byl exekuční příkaz povinnému doručen, a pokud ano, kdy se tak stalo a zda nenastaly skutečnosti uvedené výše.

V případě, že usnesení o nařízení exekuce nebylo povinnému ke dni podání návrhu na vklad doručeno, není povinný omezen v nakládání s nemovitostmi ve smyslu § 47 odst. 4 EŘ. Pokud bylo povinnému usnesení o nařízení exekuce ke dni podání návrhu na vklad doručeno, a zároveň k tomuto dni dosud nenastala žádná ze skutečností uvedených výše, nelze vklad povolit. Pokud bylo ke dni podání návrhu na vklad usnesení o nařízení exekuce povinnému již doručeno, avšak zároveň k tomuto dni nastala některá ze skutečností uvedených výši, není povinný nadále omezen v nakládání s nemovitostmi ve smyslu § 47 odst. 4 EŘ.

Výmaz poznámky

Poznámku zapsanou na základě exekučního příkazu katastrální úřad vymaže (a to i v případě exekučního příkazu vydaného před 1.11.2009) na základě

v pravomocného usnesení o zastavení exekuce vydaného soudem nebo exekutorem spolu s vyrozuměním exekutora o tom, že zastavením exekuce zanikly účinky vyjmenovaných exekučních příkazů; nemovitosti dotčené těmito exekučními příkazy musí být označeny podle § 5 odst. 1 katastrálního zákona,

v oznámení exekutora o skončení (provedení) exekuce obsahujícího údaje o tom, že provedením exekuce zanikly účinky vyjmenovaných exekučních příkazů; nemovitosti dotčené těmito exekučními příkazy musí být označeny podle § 5 odst. 1 katastrálního zákona, oznámení v listinné podobě musí být opatřeno razítkem se státním znakem

v pravomocného usnesení exekutora o zrušení exekučního příkazu, nemovitosti dotčené rušeným exekučním příkazem musí být označeny podle § 5 odst. 1 katastrálního zákona

v pravomocného usnesení o příklepu doloženého potvrzením o zaplacení nejvyššího podání, kterým byl tento exekuční příkaz realizován.

V praxi je postupováno tak, že závazky povinného v desítkách tisíc korun jsou postihovány exekutorskou zástavou, v závazcích vyšších až vysokých (jde o stovky až miliony korun) je potom vydáván exekuční příkaz prodejem nemovitosti, který je také zasílám příslušnému katastrálnímu úřadu, který opět provede záznam tohoto příkazu  do listu vlastnictví povinného. V aktuálním výpise z katastru nemovitostí se již tento příkaz objeví a bude také zřejmé, kdo příkaz vydal, označení soudního exekutora, číslo exekučního spisu a datum vydání.

 

Určení ceny nemovitostí

Okamžikem nabytí právní moci usnesení o nařízení exekučního řízení a následně exekutorského zástavního práva a exekučního příkazu prodejem nemovitosti končí jedna fáze a na ni navazuje fáze další – fáze ocenění nemovitosti. V tomto okamžiku už existuje velká pravděpodobnost, že dojde k vrcholu celého procesu a sice dražbě předmětné nemovitosti. Tato etapa je ukončena pravomocným usnesením o určení ceny nemovitosti a následnou dražbou.

Soudní exekutor určí znalce nemovitosti. S exekutorem většinou spolupracuje větší množství znalců, tak aby bylo pokryto celé území republiky. Může se totiž stát a stává se to velmi často, že provedením exekuce je pověřen soudní exekutor se sídlem např. ve východních Čechách, ale nemovitost povinného se nachází např. jižních Čechách. Pro jedno znalce nemovitosti by tak bylo velmi komplikované a časově náročné oceňovat nemovitost takto vzdálenou. Spoluprací znalců a exekutorů je také ušetřeno mnoho nákladů. Je to tedy i ekonomické.

Pro účely exekučního řízení stačí znát, že znalec je osoba jmenovaná do funkce Krajským soudem nebo Ministrem spravedlnosti České republiky, musí mít příslušnou kvalifikaci (vzdělání) a praxi, kterou vyžaduje zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících ve znění pozdějších předpisů. Takto způsobilá osoba je potom oprávněna vyhotovovat znalecké posudky. Znalec může také být členem Komory soudních znalců České republiky.

O vydání usnesení o ustanovení znalce nemovitosti soudní exekutor vyrozumí oprávněného, povinného a samozřejmě znalce. Ten má potom na zpracování znaleckého posudku lhůtu stanovenou exekutorem. Nejčastěji jsem se setkala se lhůtou dvou měsíců.

Povinný, případně jiné osoby jsou povinny umožnit znalci pohlídku nemovitosti a jejího příslušenství . V případě, že povinný nebude se znalcem spolupracovat, je tento oprávněn využít služeb Policie České republiky, stejně jako soudní exekutor.

Znalci je usnesením uloženo určit cenu nemovitosti a jejího příslušenství, ocenit jednotlivá práva a závady s nemovitostí spojené a na ní se vyskytující. Jakmile znalec dodá znalecký posudek, vydá soudní exekutor usnesení o určení ceny nemovitosti. Toto usnesení je doručováno oprávněnému, povinnému, případně dalším osobám, o nichž je známo, že pro ně váznou na nemovitosti práva. V tomto případě se může jednat o spoluvlastníky nemovitosti (podílníci) a také zástavní věřitelé, kteří musí být ze zákona z prodeje nemovitosti uspokojeni. Podá-li některý z účastníků řízení, případně dotčených osob, odvolání do usnesení o určení ceny nemovitosti, předloží jej soudní exekutor spolu s exekučním spisem příslušnému krajskému soudu k projednání. Rozhodne-li krajský soud o vrácení věci k opětovnému projednání, přepracuje soudní znalec svůj původní znalecký posudek. Po takovýchto úpravách může dojít k navýšení, ale i ke snížení ceny nemovitosti. Okamžikem nabytí právní moci usnesení o určení ceny nemovitosti končí další fáze exekučního řízení prodejem nemovitosti a začíná další – dražba.

Dražba

Dražbou se označuje takový prodej nemovitosti, kdy se v předem určený den, na předem určeném místě, nejtypičtěji jde o sídlo exekutora, nabízí určitá věc, v tomto případě nemovitost k prodeji. Je nabízena neurčitému počtu subjektů a prodána je tomu, kdo nabídne nevyšší částku ze všech ostatních a zaváže se splnit další podmínky pro dražbu stanovené. Před konáním dražby vydá soudní exekutor dražební vyhlášku, v níž je určeno místo a čas konání, označena nemovitost, která má být prodána a stanoveny podmínky, které mají být vydražitelem splněny.

Dražby můžeme rozdělit na dobrovolné a nucené. Dobrovolné dražby se provádějí na návrh vlastní dané nemovitosti, naproti tomu nucené jsou prováděny proti vůli vlastníka a na základě nedobrovolného plnění vzniklých závazků dlužníka, ačkoliv k jejich splnění byl již dříve vyzván. Dalším způsob členění dražeb mohou představovat dražby soukromé a veřejné. Soukromé dražby provádějí osoby, které jsou k tomuto konání oprávněny živnostensky, naproti tomu veřejné dražby provádí státní orgán.

Dražební vyhláška

Jedním z velmi důležitých faktorů úspěšné dražby je informovanost. Čím větší množství lidí se o konání dražby dozví, tím větší je šance na úspěšný prodej. V současné době je co možná nejvyšší publicita zajišťována prostřednictvím internetu, na němž jsou soudními exekutory vyvěšovány veškeré informace o právě připravovaných dražebních jednáních.

Obsahem dražební vyhlášky je uvedení:

  • Čas a místo konání dražebního jednání
  • Přesné označení dražené věci – nemovitosti včetně jejího příslušenství
  • Vyčíslení výsledné ceny nemovitosti
  • Vyčíslení částky nejnižšího podání
  • Vyčíslení výše jistoty spolu se způsobem jejího zaplacení
  • Uvedení práv a závazků spojených s nemovitostí s uvedením závad, které prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou
  • Výzva oprávněným, nebo těm, kteří do řízení vstoupili jako další oprávnění případně jiní věřitelé povinného, ke sdělení, zda žádají o zaplacení svých pohledávek
  • Výzvu dalším osobám, které disponují právem, jenž nepřipouští dražbu, a také jej u soudu uplatnili a prokázali
  • Uvedení upozornění, že osoby, které mají k nemovitosti předkupní právo, jej mohou uplatnit pouze v dražbě

Dražební vyhlášku lze napadnout odvoláním. Odvolání proti dražební vyhlášce může podat jak oprávněný a povinný, tak také ti, kteří do řízení vstoupili jako další oprávnění, povinní a ty osoby, které mají k nemovitosti předkupní právo či nájemní právo. Odvolání je však přípustné pouze proti té části dražební vyhlášky, jenž obsahuje uvedení výsledné ceny nemovitosti nebo další závazné podmínky pro dražbu. Obsahem odvolání však mohou být pouze nesprávnosti v obsahu. Uplatnění práva na odvolání proti dražební vyhlášce nemusí vždy nutně znamenat odložení, či zrušení termínu konání dražby. Podání odvolání proti termínu není přípustné. Je tedy pravděpodobné, že termín není tímto podáním ohrožen. Projednání a vyřízení podaného odvolání probíhá v co možná nejkratší možné době, tak, aby bylo ukončeno do termínu stanoveného pro dražbu a termín nebyl tímto zmařen.

V dražební vyhlášce je lhůta pro konání dražebního jednání stanovena nejméně třicet dnů předem, tak aby měli všichni účastníci řízení zajištěn dostatek času na přípravu.

Místo konání dražebního jednání je určováno soudním exekutorem. Ve většině případů se dražba koná v sídle exekutorského úřadu soudního exekutora, ale jde-li o vzdálenější nemovitosti, může být místem konání i místo, kde se nachází nemovitost. V tomto případě je jako dražební místnosti využíváno například prostorů obecních či městských úřadů či jiných veřejných budov. Výjimkou není ani konání dražby přímo v prostoru nemovitosti.

Co se týče složení jistoty v dražebním jednání, jde o zákonem stanovenou, obligatorní podmínku pro účast na dražbě. Dražby se tedy může účastnit pouze osoba, která řádně složila požadovanou výši jistoty do zahájení dražebního jednání. Jistoty jsou skládány na pokladně soudního exekutora na převáděny převodním příkazem na běžný účet exekutora, při využití tohoto prostředku musí být před konáním dražby prokázáno, že platba byla na účet soudního exekutora připsána. Po ukončení dražby jsou jistoty neúspěšným účastníkům vypláceny zpět. Nejnižší podání je určeno jako dvě třetiny výsledné ceny nemovitosti. Jistota je skládána jako záruka za závazky, které zájemci v souvislosti s vydražením nemovitosti vznikají. Kromě záruky souží jistota také jako záloha na částečnou úhradu nejvyššího podání.

Průběh dražby

Dražební jednání, nebo-li dražební rok je jakýmsi vrcholem celého dosavadního konání vedení exekučního řízení prodejem nemovitosti. V této etapě se skutečně realizuje to, k čemu byly směřovány všechny předešlé kroky, k dražbě.

Samotné dražební jednání řídí a organizuje sám soudní exekutor. Kromě exekutora může dražební jednání vést také exekutorský kandidát či koncipient. Jak je již zmiňováno výše, jako dražitel se může dražby zúčastnit osoba, která před konám dražby složila požadovanou dražební jistotu. Na počátku dražebního jednání zjistí soudní exekutor přítomnost všech osob, jenž byly o konání dražebního jednání vyrozuměny. Není-li některá z těchto osob přítomna, nepředstavuje tato skutečnost překážku konání dražby. Po zahájení dražebního jednání zjistí exekutor, zda bylo uplatněno předkupní právo, uvede kteří věřitelé a v jaké výši přihlásili své pohledávky a také, kteří věřitelé uplatnili svůj nárok na zaplacení svých pohledávek Exekutor také uvede, která nemovitost je předmětem dražby, kde se nachází, jaké jsou její součásti, připomene výslednou cenu nemovitosti a zmíní také případné závady na nemovitosti. Ještě před vlastní dražbou soudní exekutor uvede, o jaké částky mohou dražitelé navyšovat své nabídky.

Dražby se jako dražitelé nesmí účastnit zaměstnanci soudního exekutora, manžel (manželka) povinného, samotný povinný, soudci. Za fyzickou osobu se dražby prostřednictvím plné moci může účastnit její zástupce. Za právnickou osobu se může účastnit její statutární orgán, její zaměstnanec (pověřený), případně prokurista. Jako zástupce státu vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Po splnění všech podmínek pro konání dražby a uvození základních informací, vyzve soudní exekutor dražitele k učinění podání. Dražební jednání trvá, dokud dražitelé činí nabídky – podání a to až do udělení příklepu soudním exekutorem. Výše nejnižšího možného podání činí tisíc korun. Příklep je udělen tomu dražiteli, který nabídne nejvyšší podání a do třetí vyzvání soudního exekutora nikdo jiný neučiní vyšší nabídku. Dražiteli, jemuž nebyl v dražebním jednání udělen příklep je po skončení dražby vrácena složená dražební jistota. O konání a průběhu dražby, vyhotoví soudní exekutor protokol, ve kterém uvede nacionále dražitelů, případné vznesené námitky proti udělení příklepu, informace o odepření příklepu a rozhodnutí o udělení příklepu.

Stane-li se, že při zahájení dražebního jednání se k dražbě nedostaví žádný zájemce o nemovitosti, nebo jinou draženou věc, je dražební jednání ukončeno. Stejný postup je uplatňován také v případě, že zájemci složí dražební jistotu, avšak po zahájení dražby žádný z nich neučiní žádnou nabídku. Takto neúspěšné dražební jednání lze opakovat nejdříve po uplynutí tříměsíční lhůty. V tomto období má také povinný stále ještě možnost exekuci uhradit, čímž by také došlo k tomu, že dražební jednání již nebude opakováno. Náklady exekuce jsou již v tomto okamžiku navýšeny o náklady znalce na vypracování znaleckého posudku a jiné náklady, které mohou být představovány poštovným, vynaloženým ze strany exekutora k obeslání všech nutných osob a účastníků.

Příklep

Příklep je udělen tomu vydražiteli, který učiní v dražbě nejvyšší podání. Dojde-li k tomu, že nejvyšší podání učiní v dražbě více dražitelů, je příklep udělen v pořadí: ten, jemuž svědčí předkupní právo k nemovitosti a dále, nedohodnou-li se dražitelé mezi sebou, dle výsledku losu.

Před samotným udělením příklepu se soudní exekutor dotáže přítomných dražitelů, zda nemají námitky proti příklepu. Uplatnění námitek je důležité také proto, že dražitelé mohou podat odvolání proti usnesení o příklepu.

Vydražitel

Vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovitosti s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitost dnem následujícím po vydání usnesení o příklepu, o tom je vydražitel povinen vyrozumět exekutora. Veškeré náklady spojené s předáním a převzetím předmětu dražby nese vydražitel. Nebezpečí škody na předmětu dražby přechází na vydražitele dnem převzetí předmětu dražby, týž den přechází na vydražitele odpovědnost za škodu způsobenou v souvislosti s předmětem dražby. Je-li vydražitel v prodlení s převzetím předmětu dražby, nese nebezpečí škody a odpovědnost za škodu vydražitel. Vydražitel je poplatníkem daně z převodu nemovitostí podle ust. § 8 odst. 1 písm. b) zákona č.357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Vydražitel je povinen nejvyšší podání uhradit ve lhůtě určené exekutorem v usnesení o příklepu. Lhůta k zaplacení nejvyššího podání počíná běžet dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než dva měsíce Na úhradu nejvyššího podání se započítává složená dražební jistota. Pokud vydražitel nezaplatí nejvyšší podání v uvedené lhůtě, ani v dodatečné lhůtě, kterou mu exekutor určí a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a bude nařízeno další dražební jednání. Tento vydražitel (obmeškaný vydražitel) je pak povinen nahradit náklady, které soudnímu exekutorovi a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání a, bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto závazky se započítá jistota složená vydražitelem. O závazcích obmeškaného vydražitele rozhodne soud, který exekutora pověřil provedením exekuce, usnesením. Nepostačuje-li k úhradě těchto závazků složená jistota, podá soudní exekutor podle vykonatelného usnesení k vymožení potřebných částek návrh na nařízení exekuce proti vydražiteli.

Potvrzení nabytí vlastnictví k vydražené nemovitosti představuje pravomocné usnesení o příklepu. Jakmile se tak stane, oznámí soudní exekutor tuto skutečnost příslušnému katastrálnímu úřadu. Přechod vlastnického práva zapíše katastrální úřad záznamem.

Opakovaná, opětovná dražba

Mluvíme-li o opakované dražbě nesmíme tento pojem ztotožňovat s významem neúspěšné dražby. Jedná se o dvě naprosto odlišné záležitosti. I opakovaná dražba může být dražbou úspěšnou. Zákon zná také označení „nová dražba“. Novou dražbu nařídí soudní exekutor v případě, že odvolací soud změní usnesení o příklepu. Další dražební jednání je exekutorem nařízeno neuhradí-li vydražitel nemovitosti nejvyšší podání ve stanovené lhůtě. Není-li vydražitelem uhrazeno nejvyšší podáním, je usnesení o příklepu zrušeno. K přechodu vlastnického práva na vydražitele nedojde právě proto, že nebylo vydražitelem uhrazeno řádně a včas.

Obsah dražební vyhlášky se vcelku nebude lišit od původní dražební vyhlášky, vydané již před prvním dražebním jednáním. Kromě údaje o čase a datu konání a určení nejnižšího podání zůstane dražební vyhláška nezměněna. Při opakování dražebního jednání už není nutné aby věřitelé opětovně přihlašovali své pohledávky, jejich nárok trvá od doby, kdy pohledávky přihlásili do prvního jednání. Samotný průběh opakované dražby se také příliš neliší od prvního jednání. Pouze „obmeškaný vydražitel“ je z opakované dražby vyloučen. Jedná se o sankci za to, že kvůli jeho nečinnosti byla dražba zmařena.

Nezaplacením nejvyššího podání prvním vydražitelem a řádným uhrazením nejvyššího podání druhého vydražitele vzniká tzv. schodek. Náklady vzniklé v souvislosti s neúspěšným dokončením dražby ze strany prvního vydražitele jsou mu předepsány k úhradě. Exekutor o těchto nákladech musí rozhodnout do doby jednání o rozdělované podstatě. Jedná se zejména o škodu vzniklou nezaplacením nejvyššího podání a rozdíl na nejvyšším podání.

Rozvrh výtěžku dražby

Dnem nabytí právní moci usnesení o příklepu začíná úspěšnému vydražiteli běžet lhůta k úhradě nejvyššího podání. Tato lhůta není delší než dva kalendářní měsíce. Okamžikem, kdy vydražitel splní svůj závazek a uhradí v plné výši nejvyšší podání začíná poslední fáze prodeje nemovitosti a sice jednání o rozvrhu výtěžku dražby.

V tomto procesu je nejdůležitější znát co je vlastně obsahem rozvrhu. Jde tedy o:

  1. nejvyšší podání a úroky z něj
  2. případné náhrady dle § 336, písm. n, odst. 4 > Částky připadající na náhradu nákladů soud vyplatí státu nebo účastníkům, kterým byly přiznány. Ostatní náhrady připadají do rozdělované podstaty
  3. na tyto náhrady započítaná jistota vydražitele dle § 336, písm. m, odst. 2 > Nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu určil soud a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání

Bude-li úspěšná již první nařízená dražba bude pro rozdělovanou podstatu platit pouze bod a), žádné další náklady již připočteny nebudou.

Pořadí uspokojení

Jsou-li splněny základní podmínky pro rozdělování výtěžku dražby, především tedy nabytí právní moci usnesení o udělení příklepu v dražbě a zaplacení nejvyššího podání vydražitelem, může se uskutečnit jednání o rozdělování výtěžku prodeje nemovitosti.

Pohledávky jsou tedy rozdělovány takto:

  • souhrn pohledávek vzniklých soudnímu exekutorovi v souvislosti s vedením exekučního řízení, prováděním dražby nebo s opakovanou dražbou
  • pohledávky peněžních ústavů, závazky z hypoték váznoucích na nemovitosti
  • pohledávka pro oprávněného, jistina, úroky, poplatky z prodlení, směnečné a šekové odměny, náklady advokáta oprávněného v předcházejícím řízení
  • nedoplatky výživného
  • pohledávky finančního úřadu, správy sociálního zabezpečení, veřejné zdravotní pojišťovny , příspěvky na státní politiku zaměstnanosti
  • ostatní pohledávky

Již mnohokráte jsem se v praxi při rozhodování o výtěžku dražby setkali se situací, ve které bylo jen velmi obtížné uspokojit už jen pohledávky v bodě druhém, tzn. pohledávky peněžních ústavů, jenž povinnému poskytli hypoteční úvěr. Velmi často jsou nemovitosti povinných předluženy takovým způsobem, že i orientace v listu vlastnictví takového povinného vyžaduje značnou dávku trpělivosti. Ještě horší situace nastává v případech, kdy je dražen pouze podíl na nemovitosti. Hodnota takového podílu nemusí pokrýt ani náklady exekutora či znalce nemovitosti. V takových případech exekutor raději od dražby upustí, neboť oceňovat nemovitosti, u kterých hodnota znalecké posudku převýší hodnotu samotné nemovitosti by bylo velmi neekonomické a neúčelné. Vymáháním pohledávky je potom pokračováno jinou formou než prodejem nemovitosti.

Situace kolem rozdělování výtěžku dražby mohou být někdy složitější než se na první pohled zdá. Samozřejmě jednou z hlavních a nejčastěji se vyskytujících překážek je opětovně odvolání proti takovému rozhodnutí, kde potom dále následuje vydání nového rozvrhu. Ti, jenž se domáhají svého nároku z výtěžku dražby se potom také nejrůznějšími prostředky domáhají uspokojení a napadají pořadí uspokojování, případně nároky jiných věřitelů. Nastane-li situace, že není rozhodnuto o celé rozdělované podstatě z výtěžku dražby nebo došlo k napadení pohledávek některým z věřitelů, je vyplacena pouze část nároku a zbytek bude vyplacen až v momentě nabytí právní moci rozhodnutí, které bude v souvislosti se zbytkem rozdělované podstaty vydáno.

Tímto také končí celý proces prodeje nemovitosti ve výlučném vlastnictví nemovitosti a celý proces je tak ukončen. Obdobný postup je i řízení o prodeji spoluvlastnického podílu.

 

Prodej spoluvlastnického podílu

Uvození prodeje spoluvlastnického podílu

Tento způsob prodeje nemovitosti přichází na řadu v momentě, kdy vlastníkem jedné nemovitosti, jejich souboru (více nemovitostí) a příslušenství není jedna osoba, ale osob více. Takto spojené osoby jsou označovány jako spoluvlastníci nemovitosti. Jsou vymezeny na listu vlastnictví vztahujícímu se k nemovitosti. Ve výpise nalezneme jejich, jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo a výši podílu na nemovitosti. Jde-li o spoluvlastnictví ve společném jmění manželů, je i toto na listu vlastnictví zaznamenáno. Pro spolupodílníky přichází první informace o nařízení exekuce, na jedno z nich, v momentě zápisu exekučního příkazu prodejem nemovitosti do listu vlastnictví. Nezaznamenají-li tuto informaci z listiny, což je samozřejmě pochopitelné, ne každý si pravidelně nechává vystavit výpis z katastru nemovitostí aby měl pravidelný přehled o nemovitostech, jsou o všech konáních informování soudním exekutorem, doporučenou poštou. Soudní exekutor po nabytí právní moci exekučního příkazu obešle spoluvlastníky nemovitosti, zástavní věřitele a další subjekty na tomto procesu zúčastněné exekučním příkazem k prodeji nemovitosti s vyznačenou doložkou právní moci. Nejpozději však exekutor zmiňované osoby obesílá před ustanovením znalce nemovitosti a následně tedy vydáním dražební vyhlášky. Pro spoluvlastníky z tohoto plyne právo předkupní k nemovitosti.

Setkali jsme se také s velmi zajímavými situacemi, kdy spoluvlastníci ani netušili, že vlastní nemovitost spolu s dalšími osobami a vztahovali tak exekuci na svou osobu, přestože v exekučním příkaze bylo výslovně uvedeno jméno povinného. Teprve když kontaktovali náš úřad byly obeznámeni s celou situací. Z toto také plyne zamyšlení nad tím, jak někteří lidé spravují svůj majetek, když ani neví, že jsou jeho majiteli, byť podílovými.

Prodej spoluvlastnického podílu

Obdobně jako prodeje nemovitosti ve výhradním vlastnictví povinného, tak i u prodeje spoluvlastnického podílu se použijí ustanovení občanského soudního řádu. Je zařazen v hlavě čtvrté, části šesté OSŘ.

Výrokem nejvyššího soudu číslo R 58/1973 bylo řečeno, že do prodeje lze zařadit jen věci patřící do podílového spoluvlastnictví, toto bylo částečně překonáno, když současná právní úprava umožňuje, aby „vypořádání společného jmění manželů nastalo na základě nevyvratitelné právní domněnky podle § 150, odst. 4 (dříve §149, odst. 4 ObčZ.).“

Nedojde-li ve lhůtě do tří let od rozvodu manželství k rozdělení nabytého vlastnictví, stává se v případě nemovitosti z původně společného jmění manželů, vlastnictví podílové. To, že jde pouze o spoluvlastnický podíl, uvede soudní exekutor již při vydání exekučního příkazu prodejem nemovitosti a po celou dobu trvání exekučního řízení je toto uváděno.

Spoluvlastníkům je tedy doručován exekuční příkaz s doložkou právní moci, dražební vyhláška a usnesení o určení ceny nemovitosti. Spoluvlastník může podat odvolání proti dražební vyhlášce. Velmi důležité je ovšem vědět, že zúčastní-li se spoluvlastník spolu s dalšími, dražby nemovitosti, resp. spoluvlastnického podílu povinného, a učiní-li spoluvlastník spolu s dalšími nejvyšší podání, je příklep přiznán spoluvlastníkovi. Právě pro jeho výhodnější postavení k nemovitosti. Dřívější právní úpravou bylo spoluvlastníkům přiznáno právo získat nemovitost ještě před samotnou dražbou a sice úhradou odhadní ceny nemovitosti. Zákonnou úpravou bylo toto postavení vlastníkům odebráno, vystupují proto nyní jako jakýkoliv jiný zájemce, ovšem zůstala jim stejná pozice jako těm osobám, jenž mají k nemovitosti předkupní právo, tedy dle ustanovení §140 ObčZ.

Spoluvlastník je také oprávněn podat odvolání proti usnesení o příklepu. Výtěžek z tohoto dražebního jednání bude opět předmětem jednání o výtěžku z prodeje nemovitosti jako tomu bylo u výhradního vlastníka.

 

Prodej zástavy a soudcovské zástavní právo

Vedle prodeje nemovitosti, jak ve výhradním vlastnictví, tak i ve společném vlastnictví, je možné realizovat také prodej zástavního práva váznoucího na nemovitosti. Je, zde ovšem několik odlišností a podmínek oproti prodeji samotné nemovitosti.

Zástavní právo obecně je upraveno Občanským zákoníkem a patří k věcným právům k věci cizí. Jednotlivá věcná práv jsou potom v Obč.Z. vymezena numeru clausus. Zástavní právo je evidováno vkladem v katastru nemovitosti, v případě, že se jedná o věcné právo do katastru zapisované. Zástavní právo k nemovitosti je zřizováno věřitelem, pro případ, že dlužník nesplní svoji povinnost. Zástavní věřitel má právo na uspokojení své pohledávky případným zpeněžením zástavy. Samotné zástavní právo však nevzniká okamžikem podpisu smlouvy, jak by se mohlo zdát, nýbrž teprve pravomocným povolením vkladu tohoto práva do katastru nemovitostí.

Nejjednodušším a nejžádanějším způsobem zániku zástavního práva je splnění povinnosti dlužníka, tedy úhrada závazku. Dalším způsobem může být zánik zástavy. Například opotřebením, nenadálou událostí. V takovém případě má zástavní věřitel právo požadovat po dlužníkovi doplnění. Nesplní-li dlužník tuto povinnost, stává se zajištěná pohledávka splatná. K zániku zástavního práva dojde také, vzdá-li se věřitel písemným prohlášením svého práva. Zánik nastává také vzájemnou dohodou obou stran. Dalšími způsoby, ne příliš vyskytujícími se a v občanském zákoníku neuváděnými jsou zpeněžení zástavy právě prostřednictvím exekučního řízení, tedy v rámci soudního výkonu rozhodnutí, nebo zpeněžením v rámci konkurzního řízení.

Prodej zástavy

Věřitel, který svou pohledávku zajistil zástavním právem k nemovitosti, přičemž jeho zástavní právo k dané nemovitosti vzniklo jako první v pořadí, předpokládá, že při případném nuceném prodeji této nemovitosti bude z výtěžku zástavy uspokojen před ostatními věřiteli.

Platná právní úprava však obsahuje taková ustanovení, na základě nichž za určitých okolností nemusí dojít k uspokojení zástavního věřitele s nejlepším pořadím.

Zástavní věřitel může přijít o uspokojení z prodeje zástavy. Základní funkce zástavního práva, tedy funkce zajišťovací a uhrazovací, jsou ve světle příslušných ustanovení, která budou dále rozebrána, zpochybněny.

Zaměřme se na možnost přímého zpeněžení zástavy - soudní prodej zástavy. Jedná se o dvoufázový proces, při kterém věřitel nejprve získá po podání žaloby na prodej zástavy podle § 200y) občanského soudního řádu exekuční titul (usnesení o nařízení prodeje zástavy), aby pak na jeho základě mohl navrhnout výkon rozhodnutí prodejem movitých nebo nemovitých věcí.

Výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí není totéž, co výkon rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí.

Vlastní výkon rozhodnutí se řídí § 338a občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí prodejem zastavených movitých věcí a nemovitostí, který odkazuje na použití ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí, tj. v případě věcí nemovitých na § 335 a násl. občanského soudního řádu.

Ustanovení § 338a však zároveň např. vylučuje s určitou výjimkou použití § 336f, čímž zřetelně diferencuje smysl obou postupů, tj. postupu v případě prodeje nemovitých věcí podle § 335 a násl. a postupu u prodeje zastavených nemovitých věcí podle § 338a.

Pokud je veden výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí (§ 335 a násl.), exekučním titulem musí být rozhodnutí ukládající povinnost k plnění (nikoliv usnesení o nařízení prodeje zástavy) a věřitel, který navrhl výkon rozhodnutí, nemusí (ale i může) mít svou pohledávku zajištěnou nemovitostí postiženou výkonem rozhodnutí. Pokud výkon rozhodnutí dospěje do fáze dražby nemovitosti, každý další věřitel, který disponuje vykonatelnou pohledávkou, může tuto pohledávku přihlásit do řízení až do zahájení dražebního jednání (§ 336f občanského soudního řádu) a bude tak mít možnost žádat uspokojení pohledávky v rámci rozvrhu rozdělované podstaty.

Oproti tomu, pokud je veden výkon rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí (§ 338a občanského soudního řádu), oprávněným v tomto řízení může být pouze věřitel, který disponuje vykonatelným usnesením o nařízení prodeje zástavy a jehož pohledávka je tedy zajištěna zástavním právem k nemovitostem postižených výkonem rozhodnutí. V tomto vykonávacím řízení je vyloučeno použití § 336f občanského soudního řádu, což znamená, že věřitelé vykonatelných pohledávek nemají možnost se do tohoto řízení přihlásit a participovat na uspokojení v rámci rozvrhu výtěžku zpeněžení nemovitosti. Přihlásit se do tohoto řízení mohou pouze věřitelé, kteří mají pohledávku zajištěnou prodávanou zástavou (§ 336f odst. 3 občanského soudního řádu). Takoví zástavní věřitelé se mohou přihlásit i v případě, že nemají exekuční titul, jakož i v případě, kdy zajišťovaná pohledávka není ještě splatná.

Z popsaných rozdílů mezi postupy dle § 335 a násl. a § 338a vyplývá, že smyslem výkonu rozhodnutí prodejem zástavy je uspokojení zástavního věřitele, případně dalších zástavních věřitelů, tedy osob, kterým svědčí věcné právo k realizované zástavě, tj. jakási skutečná realizace nemovitosti jako zástavy - naproti tomu, smyslem postupu dle § 335 a násl. je uspokojení i osob, kterým žádné věcné právo k prodávané nemovitosti svědčit nemusí.

Variantou druhé, vykonávací fáze soudního prodeje zástavy je exekuce prováděná soudními exekutory podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen "exekuční řád") . Exekuční řád, obdobně jako občanský soudní řád, rozlišuje exekuci prodejem zástavy (§ 59 odst. 3 exekučního řádu) a exekuci prodejem nemovitostí § 59 odst. 1 písm. c) exekučního řádu; občanský soudní řád se na tyto způsoby exekuce použije přiměřeně.

O podmínkách, za nichž lze uskutečnit ten který způsob exekuce, platí obdobně to, co bylo řečeno u výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu. Jistý rozdíl mezi oběma předpisy spočívá v povinnosti uvést v návrhu na výkon rozhodnutí způsob výkonu rozhodnutí. Zatímco při návrhu výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu je oprávněný povinen uvést, jakým způsobem má být výkon proveden, např. tedy musí označit nemovitost, jejíž prodej navrhuje (§ 335 odst. 1 občanského soudního řádu), návrh na nařízení exekuce podle exekučního řádu označení zamýšleného způsobu exekuce obsahovat nemusí. Až sám exekutor posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen.

Volba zástavního věřitele ohledně způsobu realizace zástavy závisí i na skutečnosti, zda se osoba obligačního dlužníka shoduje s osobou zástavního dlužníka. Pokud jsou tyto subjekty totožné, zástavní věřitel může volit mezi žalobou na prodej zástavy a následným výkonem podle § 338a občanského soudního řádu a mezi žalobou na plnění (případně dalšími způsoby, jejichž výsledkem jsou jiné exekuční tituly) s následným výkonem rozhodnutí podle § 335 a násl. občanského soudního řádu. Taktéž se mu nabízí možnost navrhnout na základě zmíněných titulů (rozsudek na plnění, usnesení o nařízení prodeje zástavy) nařízení exekuce, a to podle § 37 a násl. exekučního řádu.

Jestliže je zástavním dlužníkem osoba odlišná od obligačního dlužníka, zástavnímu věřiteli nezbývá než postupovat pouze přes řízení o prodeji zástavy (tedy jakousi zástavní žalobou). Po získání vykonatelného usnesení o nařízení prodeje zástavy (tj. exekučního titulu proti zástavnímu dlužníkovi) se pak opět může rozhodnout, zda zvolí postup podle § 338a občanského soudního řádu nebo zda podá návrh na nařízení exekuce podle exekučního řádu.

Pokud je na zastavenou nemovitost vedena exekuce nebo výkon rozhodnutí na návrh třetí osoby odlišné od zástavního věřitele, a taková exekuce dospěje do stadia dražby, má zástavní věřitel právo přihlásit svou pohledávku do tohoto řízení a vyčíslit ji pro účely uspokojení v rozvrhu, a to bez ohledu, zda se jedná o výkon rozhodnutí podle § 335 a násl. občanského soudního řádu, § 338a občanského soudního řádu nebo o exekuční řízení podle exekučního řádu.

Vzhledem k tomu, že soud má povinnost doručovat dražební vyhlášku též osobám, jimž svědčí k nemovitosti věcné právo [§ 336c odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu], nemusí se zástavní věřitel obávat, že by se o realizaci zástavy nedozvěděl.

V případě, že je na nemovitost zastavenou ve prospěch zástavního věřitele vedena exekuce (výkon rozhodnutí) na návrh osoby odlišné od zástavního věřitele, bude při rozvrhovém jednání pohledávka oprávněného, stejně jako pohledávka zástavního věřitele, uspokojena ve třetí skupině. O pořadí mezi těmito dvěma věřiteli rozhodne podle § 337c odst. 5 občanského soudního řádu skutečnost, zda dříve vzniklo zástavní právo nebo zda k soudu došel dříve návrh oprávněného na nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí).

Zástavní právo k nemovitostem vzniká vkladem do katastru nemovitostí (nebudu brát v úvahu nemovitosti, které nejsou předmětem evidence v katastru a dále nemovitosti, u nichž zástavní právo nevzniká vkladem - tj. soudem schválená dohoda o vypořádání dědictví atd.), a to zpětně s účinky ke dni podání návrhu na vklad zástavního práva. K nabytí zástavního práva k nemovitosti je nezbytný jak nabývací titul (titulus), tak zákonem stanovený způsob nabytí (modus) - "Rozhodnutím katastrálního úřadu o povolení vkladu věcného práva do katastru se završuje dvoufázový proces, dochází ke vkladu, kdy z obligačního vztahu s účinky inter partes se zakládá vztah s věcněprávními účinky erga omnes, s reflexí takového zápisu do veřejného katastru."

Skutečnost, že zástavní právo vzniká zpětně ke dni doručení návrhu na vklad, má pro účastníky právních vztahů určitý stabilizující účinek, neboť "nikdo se nemusí obávat, že by ho mohla poškodit změna okolností, která nastala až po podání návrhu na vklad, a kterou tedy při uzavření obchodu nemohl předpokládat".

Ustanovení, která umožňují zástavnímu věřiteli uspokojení ze zástavy i v řízení, které není vedeno na jeho návrh, jsou logickým odrazem skutečnosti, že právní mocí rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva váznoucí na nemovitosti (§ 337h odst. 1 občanského soudního řádu). Pokud má bez ohledu na vůli věřitele zaniknout jeho zajištění, musí mít možnost dosáhnout ze zanikající zástavy uspokojení. Proto zákon v této situaci nevyžaduje po zástavním věřiteli ani exekuční titul, ani nepodmiňuje přihlášku do řízení splatností pohledávky (zákon naopak vytváří fikci jakéhosi procesního "zesplatnění" pohledávek).

Zástavní právo nezaniká v jediném případě - pokud zástavní věřitel nesdělí, že žádá zaplacení své pohledávky, je vydražitel oprávněn dluh povinného vůči zástavnímu věřiteli převzít a zástavní právo působí i proti vydražiteli (§ 337h odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s § 336g občanského soudního řádu). Pokud dojde k této situaci, soud v rozvrhovém usnesení přizná vydražiteli úhradu pohledávek, které vydražitel převzal.

Výrazný legislativní nedostatek se projevuje v případě exekuce vedené podle exekučního řádu. Na majetek zástavního dlužníka totiž může být přede dnem podání návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí podán návrh na exekuci třetí osobou a zástavní věřitel nemá možnost se o tomto návrhu dozvědět. Taktéž zástavní dlužník se o podaném návrhu na exekuci dozvídá až z usnesení o nařízení exekuce, které mu nesmí být doručeno dříve než oprávněnému a exekutorovi.

Oproti postupu při výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu, kde oprávněný navrhuje prodej konkrétní nemovitosti, soud o tomto návrhu vyrozumívá příslušný katastrální úřad a věřitelé mají možnost nahlédnutím do katastru se o tomto návrhu dozvědět, při návrhu na exekuci dle exekučního řádu nemůže soud příslušný katastrální úřad vyrozumět, jelikož se v návrhu prodej žádné konkrétní nemovitosti nenavrhuje. Katastrálnímu úřadu se doručuje až usnesení o nařízení exekuce. V době mezi podáním návrhu na exekuci a vyznačením informace o nařízené exekuci v katastru nemovitostí nemá potenciální zástavní věřitel žádnou jistotu ohledně stavu nemovitosti a (ne)existenci exekučního řízení, které může v budoucnu znemožnit jeho uspokojení ze zástavy.

 

Soudcovské zástavní právo

Zvláštní druh zástavního práva, které je současně způsobem exekuce. Od obvyklého zástavního práva se liší tím, že má především zajišťovací funkci a umožňuje věřiteli, aby při rozvrhovém jednání (při rozdělování výtěžku v rámci výkonu rozhodnutí) získal stejné pořadí, jako zástavní věřitel, jehož zástavní právo vzniklo na základě smlouvy.

Soudcovské zástavní právo na nemovitosti se zřizuje nařízením výkonu rozhodnutí (na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité pohledávky). „Zřízení musí být zapsáno do katastru nemovitostí, a protože se zřizuje rozhodnutím soudu (usnesením o nařízení exekuce), bude zápis proveden záznamem (Zápisy věcných práv do katastru nemovitostí)“.

Občanský soudní řád vyjadřuje i věcně právní povahu tohoto druhu zástavního práva, neboť pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti přímo i proti pozdějšímu nabyvateli nemovitosti.

Pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitosti je rozhodující den, v němž soudu došel návrh na jeho zřízení (pořadí je důležité z hlediska přednosti v uspokojování zajišťovaných pohledávek). „Jestliže však bylo pro vymáhanou pohledávku již dříve zřízeno smluvní zástavní právo, řídí se pořadí soudcovského zástavního práva pořadím tohoto smluvního zástavního práva (zajištěná pohledávka si ponechává výhodnější pořadí)“.

„Institut zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech je systematicky kladen na roveň ostatním způsobům výkonu rozhodnutí. Kromě toho i z formulace ustanovení § 338 písm. b) odst. 1 věta prvá i z dalších ustanovení OSŘ je to zřejmé, neboť podle něho se soudcovské zástavní právo zřizuje nařízením výkonu rozhodnutí. Pakliže soudcovské zástavní právo je dáno podle dne, kdy soudu došel návrh na zřízení tohoto zástavní práva, soudní praxe zaujala názor, že rozhodným den, v němž byl podán návrh na nařízení této exekuce. Případné změny ve vlastnictví nemovitosti k nimž by došlo po zahájení řízení, zřízení soudcovského zástavního práva nebrání.“

 

Ochrana v exekučním řízení

Otázka správně provedené exekuce z pohledu jak legislativního tak morálního je velmi problematická.

I Ministerstvo spravedlnosti vnímá, že průběh exekucí je leckdy nevyhovující a poškozuje práva občanů. Je to dáno absencí některých ustanovení, která jsou zakotvena v novele exekučního řádu“.

V novele exekučního řádu jsou odstraněny některé nedostatky. Jednou z největších „Achillových pat“ je jistě přiměřenost provedení exekuce. Velkou změnu tento institut představuje v jistotě, že již není možné, aby nemovitost dlužníka byla prodána pro tisícikorunovou vymáhanou částku. Zjednodušeně lze říci, že majetek bude moci zajistit v rozsahu výše vymáhané pohledávky.

Další změnou v novele Exekučního řádu je možnost vyškrtnutí věci z již vytvořeného soupisu exekuovatelných věcí. Tato možnost exekutora spočívá v tom, že pokud soudní exekutor, případně koncipient, kandidát či vykonavatel soudního exekutora sepíší mimo jiné věci patřící třetí osobě, může exekutor sám rozhodnout o vyškrtnutí této věci ze soupisu. Pozitivní krok vstříc věřitelům (oprávněným) je stanovení třicetidenní lhůty k vyplacení vymožené částky soudním exekutorem.

Novela exekučního řádu také zjednodušuje zahájení exekučního řízení a ulevuje soudům v oblasti nesporných částí.

Velkou novinkou je rovněž změna dohledu nad výkony soudních exekutorů. Doposud byla tato pravomoc pouze v rukou Ministerstva spravedlnosti. Od nabytí účinnosti této novely budou kontrolu provádět také předsedové okresních soudů. Rovněž je zavedena kontrola Exekutorské komory České republiky a správního deliktu, na jehož základě bude nyní možno postihnout komoru za porušení exekučního řádu.

Novela exekučního řádu je platná od 1. listopadu 2009.

Konkrétní možnosti ochrany

Jak již bylo výše zmíněno, není od účinnosti novely Exekučního řádu možné, aby soudní exekutor zajistil, lépe řečeno převzal do úschovy majetek vyšší hodnoty, než představuje vymáhaná pohledávka. Zjistí-li také soudní exekutor dostatek finančních prostředků dlužníka např. na běžném či jiném účtu, bude moci zvolit jiný způsob vymožení exekuce než prodej majetku.

Dalším způsobem ochrany dlužníka je možnost složit tzv. jistinu a tím částečně exekuci odložit. Touto možností je dlužníkovi poskytována ochrana, v případě, že rozporuje určitou okolnost v probíhajícím exekučním řízení. Věřiteli je tím dána jakási jistota, že v případě zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, bude jeho pohledávka uspokojena ze složené zástavy dlužníkem.

Zákon také nově umožňuje dlužníkovi, se souhlasem soudního exekutora, zástavních věřitelů a oprávněné, částečný prodej majetku, jehož výtěžek bude složit k úhradě vzniklých závazků. Dlužník má tak na výběr a může zpeněžit část majetku dle svého uvážení, nikoliv nekompromisním rozhodnutím soudního exekutora.

V úvodu jsem se rovněž zmínila o tzv. vyškrtnutí věci ze soupisu. V podstatě jde o to, že sepsal-li soudní exekutor věc náležející třetí osobě, je tato osoba oprávněna podat návrh na vyškrtnutí této věci. O vyškrtnutí věci rozhoduje sám soudní exekutor spolu se souhlasem oprávněného. Není-li této osobě soudním exekutorem vyhověno, má tato právo podat vylučovací žalobu u soudu. Je zajištěno, že do doby, než rozhodne soudní exekutor o vyškrtnutí věci ze soupisu, resp. do doby vydání rozhodnutí ve věci vylučovací žaloby, nesmí být sepsané věci prodány.

V neposlední řadě je také novinkou povinnost evidovat v Centrální evidenci exekucí dražební vyhláška a oznámení dražebního roku. Údaje o dražbách budou veřejně přístupné, tak aby se dražebního jednání mohly zúčastnit také třetí osoby.

Některé přetrvávající problémy

Přes veškerou snahu zákonodárců vyrovnat se s problémy a nedostatky právní úpravy exekučního řízení některé problémy, objevující se o Exekučním řádu přetrvávají. V praxi je největším problém spatřován ve zneužívání exekutorských zápisů. Zápisem je pro exekuční řízení přiřazen také majetek, jehož hodna vysoce převyšuje vymáhanou pohledávku. Tímto jednáním v podstatě dochází ke zbavení procesní ochrany povinného.

Nejméně závažným problémem je problematika společného jmění manželů. Bezezměny zůstává ustanovení § 42 Exekučního řádu:

Exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. Při provádění exekuce se také nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Totéž platí, byl-li smlouvou rozšířen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky“.

Za exekučně postižitelný majetek bude i nadále považován majetek nepatřící do společného jmění manželů proto, že byl smlouvou zúžen rozsah společného jmění manželů. Pomocí v tomto případů může být excindační žaloba.

Další problematické ustanovení přestavuje § 326 Občanského soudního řádu. Jedná se o provedení soupisu movitých věcí, jenž jsou ve vlastnictví třetí osoby.

Novelou Exekučního řádu přinesla kladně změny v exekučním řízení. Jde o právní úpravu generálního inhibitoria a kladně důrazu na přiměřenost zásahů do vlastnictví povinného. Přes všechny pozitivní změny však přetrvávají i některé nedostatky, které jistě budou předmětem dalších právních úprav.

Praktický příklad prodeje nemovitosti soudním exekutorem

Předmětné exekuční řízení bylo zahájeno dne 1. října 2007 doručením návrhu na nařízení exekuce soudu I. stupně, tzn. okresnímu soudu, v tomto případě se jedná o Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově. Řízení u soudního exekutora bylo zahájen dne 23. října 2007, doručením pověřovacího (nařizovacího) usnesení soudnímu exekutorovi.

Okresní soud po obdržení návrhu na nařízení exekuce vydal usnesení o nařízení exekuce, ve kterém pověřil soudního exekutora k provedení exekuce, pod č.j. xxxxxxxxx a zaslal jej soudnímu exekutorovi spolu s žádostí o doručení tohoto usnesení účastníkům řízení a vrácením dokladů prokazujících splnění této žádosti.

Oprávněný v tomto řízení je GE Money Multiservis, a.s., zastoupený právním zástupcem, se sídlem Praha 4 a povinný byl pan XY, r.č. xxxxxx/xxxx, bytem v Bruntále.

Po obdržení pověřovacího (nařizovacího) usnesení provedl exekutor základní obeslání účastníků řízení, tj. povinný obdržel usnesení o nařízení exekučního řízení spolu s originálním vyhotovením návrhu na nařízení exekuce, poučení o námitkách podjatosti soudního exekutora a výzvu k dobrovolnému splnění povinnosti uložené exekučním titulem podle § 46 odst. 3 E.Ř., zák. č. 120/2001 Sb. a § 11 odst. 1,2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách a náhradách soudního exekutora. Exekuční titul představuje vykonatelný platební rozkaz č.j. xxxxxxxxxxx vydaný Okresním soudem v Bruntále, pobočka v Krnově. Lhůta k úhradě byla ve výzvě byla stanovena na patnáct dnů od doručení této výzvy na účet soudního exekutora, případně v hotovosti na pokladně úřadu. Povinný byl také upozorněn na to, že uhradí-li závazek v této lhůtě, má soudní exekutor nárok pouze na poloviční odměnu. Obeslán byl originálním vyhotovením usnesení o nařízení exekuce rovněž katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště v Krnově k provedení zápisu rozhodnutí soudu do listu vlastnictví.

Po tomto základním kroku provedl exekutor součinnosti u třetích osob vedoucí ke zjištění možného postižitelného majetku povinného, tj. majetek movitý, nemovitý, účty u bankovních ústavů, stavebních spořitelen, případně také zaměstnání povinného. Těmito součinnostmi bylo zjištěné, že povinný vlastní nemovitost: pozemek parcelní číslo xxx o výměře xxx m2, druh – zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parcelní číslo xxx o výměře xxx m2, druh – zahrada a stavba (budova) číslo popisné xxx (část obce Pod Cvilínem) vše zapsané v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Krnov, obec Krnov, Katastrální území Opavské předměstí na listu vlastnictví xxxx, dále vlastní běžný účet vedený u České spořitelny, a.s. a je zaměstnán u společnosti ABL NET, s.r.o. se sídlem v Bruntále.

Vzhledem k tomu, že povinný ve stanovené patnácti denní lhůtě neprovedl úhradu závazku ani neoslovil exekutorský úřad s žádostí o případné plátkování dluhu, přistoupil soudní exekutor k blokaci běžného účtu a mzdy. Vydal proto Exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu a Exekuční příkaz srážkami ze mzdy. Vzhledem k výši závazku povinného, který činil 200 000,00 korun + úroky z prodlení + náklady přecházejícího řízení + náklady advokáta oprávněného + náklady soudního exekutora (tj. odměna + hotové výdaje) exekutor rozhodl také o vydání Exekučního příkazu prodejem nemovitosti.

Po jednom měsíci od rozeslání těchto exekučních příkazu obdržel exekutor odpověď od zaměstnavatele, že povinný zde ukončil pracovní poměr a dále je evidován na Úřadu práce v Bruntále. Po informace u úřadu práce je povinný byl zaregistrován v evidenci uchazečů, ale pro nedodržení podmínek byl sankčně vyřazen. Rovněž z České spořitelny bylo sděleno, že běžný účet povinného vykazuje debetní zůstatek, proto je exekuční příkaz neproveditelný.

Z těchto informací bylo patrné, že povinný nevlastní žádný postižitelný majetek, kromě nemovitosti, je neznámého pobytu a osobou nekomunikativní, proto nebylo možné sjednat formu úhradu exekučního řízení, byť vykonavatel soudního exekutora provedl osobní doručení písemností v místě trvalého bydliště povinného, za což mu náleží náhrada za ztrátu času a doručení písemností.

Soudní exekutor tedy začal provádět úkony směřující k prodeji nemovitosti. Na listu vlastnictvím, měl pozici vhodnou k provedení dražby, proto vydal Usnesení o ustanovení znalce nemovitosti a zadal tímto znalci povinnost zpracovat posudek nemovitosti pro účely exekučního řízení. Aby nebylo exekuční řízení neúměrně prodražováno, byl ustanoven znalec v okruhu, v němž se nemovitost nachází. Jde o postup ekonomický a časově výhodný.

Znalci byla uložena lhůta k vyhotovení znaleckého posudku jeden měsíc od obdržení usnesení. Tento, však zpracoval posudek v kratší době, proto měl exekuci úplné informace již během čtrnácti dní. Znalec ve svém posudku vyčíslil obvyklou cenu nemovitosti. Za zpracování znaleckého posudku náleží znalci odměna, jež je označována jako znalečné. Na základě vypracovaného znaleckého posudku vyhotovil exekutor Usnesení o určení ceny nemovitosti, v souladu s ust. § 52 odst. 1 a § 69 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen "e. ř.") a ve vazbě na § 336a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."). Cena je určena ve výši jednotlivých a práv a dle závad spojených s nemovitostí, označené znalcem nemovitosti. Žádný z účastníkům řízení proti tomuto usnesení nepodal ve lhůtě odvolání, proto mohl exekutor přistoupit k dalšímu kroku.

O přibližně půl roku později, dle harmonogramu soudního exekutora byla vydána dražební vyhláška, která byla stejně jako dříve exekuční příkaz k prodeji nemovitosti, doručována všem účastníkům řízení. To v této fázi představuje podílníky zapsané na listu vlastnictví, městské a finanční úřady a zástavní věřitele, tak aby mohli řádně přihlásit své pohledávky do dražebního jednání. Samotnému dražebnímu jednání předcházelo vydání protokolu o dražbě, v němž je uvedeno, kdy se dražba koná, kde a v kolik hodin, jsou označeni všichni účastníci a přehled toho, kdy jim byla dražební vyhláška doručena, předmět dražby, označen věcná břemena, uvedena výsledná cena nemovitostí, vyčísleno nejnižší podání a výše jistoty. Dále informace o tom, zda někdo do dne vyhotovení protokolu o dražbě uplatnil předkupní právo a zda byla podána vylučovací žaloba k předmětu dražby. Dále je uveden přehled přihlášených pohledávek do dne konání dražby a jejich výše. Na konci je stanoven lhůta pro úhradu případného nejvyššího podání, bude-li dražba úspěšná.

Dražební jednání bylo nařízeno na 19. ledna 2010 v 13:30 v sídle exekutorského úřadu. Toto dražební jednání bylo úspěšné a nemovitost byla vydražena zájemcem, který učinil nejvyšší podání.

O měsíc později byla vydána Výzva k úhradě nejvyššího podání, ve kterém byl vydražitel vyzván k úhradě nejvyššího podání, k čemuž se zavázal při vydražení nemovitosti. Jakmile byly připsány peněžní prostředky na účet soudního exekutora, bylo vydáno Vyrozumění o úhradě nejvyššího podání, které bylo zasláno Katastrálnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál. Následně po tomto soudní exekutor vydal listinu označovanou jako Přechod vlastnických práv příklepem v dražbě v souladu s § 336l o.s.ř., kde se říká, že vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovitosti s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání a to ke dni vydání usnesení o příklepu, což se také řádně stalo a doručován byl všech účastníkům řízení včetně katastrální úřadu.

Po vydání tohoto dokumentu následovalo rozvrhové jednání, v němž byl výtěžek dražby rozdělen do skupin podle ustanovení 337c) o.s.ř.. V první skupině byla uspokojena pohledávka soudního exekutora, tj. odměna a hotové výdaje, ve druhé skupině nebyl uspokojen nikdo, ve třetí skupině byla dle pořadí uspokojena pohledávka České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a pohledávka GE Money Multiservis. Zbylá část výtěžku byla předána k rukám povinného.

Po ukončení rozvrhového řízení a vypořádání nároků vydá soudní exekutor Vyrozumění o zrušení zápisů, tzn., že na katastru nemovitosti provede odblokaci - uvolnění, čímž zruší původně vydaný exekuční příkaz, vyrozumí rovněž Českou spořitelnu, u níž má povinný veden běžný účet a také zaměstnavatele, kde byla postižena mzda. V neposlední řadě uvědomí tímto vyrozumění také oprávněného, povinného a příslušný okresní soud.

Podíváme-li se na statistické údaje vývoje nařízených exekucí , zjistíme, že loňský rok přinesl rekord. Soudní exekutoři byli pověření provedením celkem 718 tisíci exekučních řízení. Dalo by se říci, že s exekucí se setkal již každý desátý Čech. Ve skutečnosti situace není tak dramatická, neboť většinou dluží méně lidí, zato je na jednu osobu nařízeno hned několik exekučních řízení. Aktuálně je na exekutorských úřadech vedeno přes jeden milion aktivních exekučních řízení.

Výhledově lze očekávat, že v roce 2010 bude nařízeno ani 150 tisíc exekučních řízení, což potvrzuje i Exekutorská komora České republiky. Jedná se o meziroční nárůst asi o 5%. Od roku 2001, kdy byly exekutorské úřady zřízeny a jmenováni první soudní exekutoři bylo nařízeno už více než 2,5 milionu exekucí.

Dle Exekutorské komory jsou dlužníky nejčastěji lidé ve věku 20 – 35 let a důchodci, lidé se základním vzděláním a nižším sociálním postavením. Přibližně jednu třetinu exekucí představují drobné dluhy v řádech stovek korun, může se jednat o pokuty z dopravních přestupků, poplatky obcím za svoz komunálního odpadu nebo dlužné penále na zdravotním pojištěním.

exekuce, exekutor, vykonavatel soudního exekutora, nemovitost, pozemek, stavba, parcela, věřitel, dlužník, exekuční příkaz, dražba, dražební vyhláška, příklep, vydražitel, rozvrh, zástava

exekuce, exekutor, vykonavatel soudního exekutora, nemovitost, pozemek, stavba, parcela, věřitel, dlužník, exekuční příkaz, dražba, dražební vyhláška, příklep, vydražitel, rozvrh, zástava

Share this article :

+ komentářů + 1 komentářů

Anonymní
19. května 2012 5:55

Provozovatel má vždy pravdu, na fórech vládne osvícená diktatura
To samé, exekutor má vždy pravdu !!!

Novodobý hon na čarodejnice, bojíš se pustit nebo pozvat domu povinného (čarodejnici), aby náhodou exekutor (inkvizitor) nenabyl přesvědčení, že povinný skrývá u tebe majetek.
Na základě přesvědčení, muže vstoupit bez povolení do tvého objektu, v dobré víře zabavit tvuj majetek a prohlásit ho za majetek povinného, odvést a prodat, bez toho aby byl nějak hmotně odpovědný.
Exekutor, tak jak inkvizitor ve středověku, je všemocný, sami dobře vidíte, jak zpronevěřují peníze, majetek, dohazují si, dávají si neadekvátní odměny, vše k tíži a zničení jejich oběti.
Lide český, konečně povstaň a začni se bránit.

Okomentovat

Diskuse není moderována. Za diskusní příspěvky právně odpovídají sami diskutující.

 
Support : Creating Website | Otakar Hobza
Copyright © 2012. Nadřevo.cz - All Rights Reserved
Designed by Nadrevo.cz Published by emag.cz